PŘÍBĚHY DOBROVOLNÍKŮ: DAVID

„I malé činy mohou pro někoho znamenat mnoho.“

Vedení dobrovolníků vnímám jako velmi naplňující, vždy mi dělá radost, s jakou pílí a ochotou naši dobrovolníci pomáhají.

S dobrovolnictvím jsem začal již na střední škole, byť musím uznat, že nikoliv z čistě altruistické podstaty – jedním z  motivů bylo získání praxe pro přijímací řízení na VŠ. Dobrovolnictví jsem ale postupně začal vnímat jako způsob k naplnění sebe sama a jako službu druhým, kteří neměli v životě takové štěstí jako já. Jako dobrovolník jsem v psychiatrických zařízeních vedl skupinové kognitivní tréninky a relaxace, při kterých jsem si uvědomil, jak důležitý je vřelý lidský kontakt pro lidi s duševním onemocněním. Nabyl jsem dojmu, že i na první pohled malé činy mohou udělat radost a zlepšit den. Myslím, že taková malá věc jako přívětivost může pro lidi s duševním onemocněním, kteří jsou nezřídka stigmatizováni, znamenat opravdu hodně. V tomto přesvědčení jsem se utvrdil při individuálním setkávání s klienty v organizaci Práh jižní Morava, ve které nyní působím jako koordinátor dobrovolníků. Vedení dobrovolníků vnímám jako velmi naplňující, vždy mi dělá radost, s jakou pílí a ochotou naši dobrovolníci pomáhají. Snažím se jim předávat, že naším cílem není změnit něčí život a zbavit daného člověka jeho potíží (byť by to bylo skvělé), nýbrž být tu pro ostatní a pomáhat druhým na jejich životní cestě, a to jakkoliv je v našich silách.